Historický vývoj místní části Blišice

Blišice - de Blissicz 1358, de Blyssicz 1391, Blyssycz a Blissicze 1406, podle osobního jména Blih, Bleh - jsou stará osada, rozložená na návrší. 

Blišice bývaly za starodávna samostatným statkem. Ve 14. století se tu připomínají dva dvory a tvrz, která později zpustla. Roku 1530 tu byl jeden dvůr. Výše nad obcí je položen bývalý panský dvorec, který byl částí koryčanského velkostatku a roku 1921 byl zabrán i s  polnostmi pro pozemkovou reformu. V restitucích byl majetek bývalého panského dvoru vrácen původním majitelům.

Na okrouhlé návsi býval rybníček. Nad horním koncem je na skalce zděná zvonice se zvonkem z roku 1895.

Na staré obecní pečeti je hrozen, dva nože a radlice s nápisem "Dedina Blišice". Pečeť byla kulatá, železná.

Podle jména této obce se kolem roku 1322 psal břeclavský sudí Mikuláš, kolem roku 1341 nějaký Adam, v roce 1358 patřila tvrz k podílu Vojslava z Blišic. Další zmínka o Blišicích je z roku 1406, kdy se majitelem celé obce stává Aleš, zvaný Bystřice z Ojnic a v roce 1412 Proček z Ježova. Po jeho smrti získal zboží Jan Kužel ze Žeravic a v roce 1447  jeho bratranec Zich. V té době se však již nemluví o tvrzi, ale o tvrzišti.

Do roku 1530 se vystřídalo v držení vsi mnoho rodů, toho roku připadly Blišice s dvorem  držiteli Cimburka a Koryčan Vilémovi rytíři z Víckova. Od té doby se Blišice účastní stejných osudů jako Koryčany.

Po třicetileté válce (v roce 1656) měly Blišice 16 domů pustých a 4 osedlé. Velikost obce činila tři lány.

V osadě Lhota, která ležela vedle Blišic a zanikla v době 30-tileté války, se usadili v opuštěných domcích blišičtí osadníci Jan Čička (v r. 1665),  Jan Turan (v  r. 1667), Jan  Slezáček (v r. 1668). Usadili se zde proto, že jejich domy v Blišicích byly zničeny a oni neměli kde bydlet. Blišická Lhota zůstala pustá a později byla připojena k Blišicím.

Kolem roku 1680 dal majitel koryčanského panství Gabriel František svobodný pán Horecký z Horky na Blišicku v polních tratích Horka a Vysoká na Blišicku založit vinohrady.  Jednotlivé dílky, zvané achtele byly jak poddaným tak cizopanským prodávány po 25 zl. mor., později byly achtele prodávány levněji. Z konce 80. let 17. století pochází zvláštní, účelně založená kniha (na způsob dnešních pozemkových knih), v níž kromě seznamu držitelů vinic, kupní nebo prodejní ceny, změny vlastnictví bylo zapsáno, kolik vinohradů obec má. Vrchnost dávala vinohrady poddaným vlastním i cizopanským do bezplatného užívání na několik let.

Horka byla rozdělena na 26 achtelů. Vysoká byla rozdělena na 40 achtelů, z nichž 33 bylo  rozprodáno. Majiteli achtelů v obou vinohradech byli občané blišičtí, vrchnost, koryčanský farář Jakub Hassal, lidé z Koryčan, Mouchnic, Dobročkovic, Kožušic a Střílek. V Koryčanech a Lískovci vinohrady nebyly, jen v Jestřabicích a Blišicích.

V  souvislosti se správou blišických vinohradů bylo užíváno "Právo horenské fuglštenské"   markrabství moravského. Úředními osobami horenského práva byl horný (prekmistr) a horníci (konšelé). Blišické právo horenské se scházívalo dvakrát do roka - v neděli po sv.  Jiří a v neděli před nebo po sv. Vavřinci. Setkání práva horenského mohlo být odkládáno  jen držitelem panství. Vrchnost dostávala v Blišicích po vyjití bezplatné lhůty obyčejný desátek zemní, každý desátý máz vína a zemního z jednoho achtelu šest a půl mázu vína.  Bylo tedy v zájmu vrchnosti chránit vinohrady před škodami. Sousedům blišickým  příslušela tzv. pořádka, podle které každý soused jeden po druhém (až na něj přišla řada) mohl v měsíci listopadu, prosinci a lednu prodávat víno vypěstované ve vlastním vinohradě do Koryčan a ostatních osad koryčanského panství. Jinam víno prodávat nesměli. Poklesky proti horenskému právu byly trestány přísně a krutě. Pokuty a tresty se nevztahovaly jen na lidi, ale i na zvířata.

Horenské právo trvalo až do roku 1754, kdy bylo nahrazeno všeobecným zřízením pro vinné hory v markrabství moravském. Blišické vinohrady se dlouho neudržely,  příčinou jejich zániku bylo nepříznivé, chladné podnebí, které pěstování vinné révy nesvědčí.

V Blišicích robotovalo 24 čtvrtláníků a 2 podsedníci. Platili o sv. Jiřím a o sv. Václavu úrok,  dávali slepice a vejce, ženy předly panskou přízi a robotovaly 3/4 roku týdně ze čtvrtlánu 3 dni dvouspřežně od sv. Jana do sv. Václava 6 dní.

Roku 1793 bylo v Blišicích 43 domů, 44 rodin, 215 obyvatel a 110 jiter prostřední půdy.

Roku 1838 měly Blišice 70 domů, 391 obyvatel (184 mužů a 207 žen). 

Desátek odvedlo naposled v roce 1849 24 čtvrtláníků po 31 snopech žita a po 31 snopech ovsa; 2 podsedníci po 15 snopech žita a po 15 snopech ovsa ročně.

V letech 1875 až 1895 ještě existovala v Blišicích pec na smolu. Dříve byla v Blišicích výroba kolomazí.

V roce 1880 bylo v Blišicích 96 domů a 474 obyvatel.

K 30.11.1996 tu žilo 216 obyvatel v 140 domech.

Při stavbě silnice z Koryčan do Blišic v letech 1898 - 1899 bylo při kopání v kopci nalezeno mnoho lidských kostí a zbraní. Jednalo se o pozůstatky padlých při boji za francouzských válek.