Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Židovský hřbitov
 


Samostatná  židovská obec  existovala v  Koryčanech již  v době předbělohorské  (podle Olomouckých půhonů  zmíněn  k roku  1567 žid Vlček, k roku 1573 žid Markus,  podle urbáře z roku 1611 zde usazeno 11 židovských rodin).  Událostmi třicetileté  války byla kontinuita značně  zdecimována -  ve 3.  čtvrtině 17.  století se  zde uvádí  9 židovských domů  pustých. Početní stav  obyvatel koryčanské židovské obce byl  v dalším období následující:  r. 1787 133 židů,  roku 1838 263 duší  ve 22 domech,  r. 1883 opět  263 obyvatel, v  roce 1907 95 židů.   Koryčanští   židé   bývali   především   drobní  řemeslníci, živnostníci a  podomní obchodníci. Před 2.  světovou válkou zde žily jen 4  židovské rodiny, které  stihl tragický osud  obětí nacistické rasové perzekuce.

Židovská čtvrt  v Koryčanech se prostírala  v ulici směřující z náměstí  severním  směrem,  v  ulici  zvané proto Židovská (později Tovární,  pak  tř.  Vítězství,  dnes  Masarykova);  ghetto bývalo do poloviny 19.  století uzavíráno na  noc řetězy na  rohu náměstí a  z druhé strany v místech bývalé prodejny Inpro při Příční ulici.

Nejvýznamnější budovou zde byla  samozřejmě synagoga v domě čp. 688 z  2. pol. 18. století,  přestavovaná po požáru v  roce 1842 a k bohoslužebným  účelům používaná  do  konce  30. let;  potom sloužila tělovýchovné jednotě Orel  jako  tělocvična,  za války  coby obilní skladiště,  potom  sklad  textilu  a  konečně  v 50. letech stavebně adaptována na prodejnu elektro - porcelán.

Židovský  hřbitov se  od konstituování  pospolitosti nalézá  na severovýchodním okraji městečka, ve stráni se sklonem k západu, při rokli nad  ulicí Cihelny. Právě  pro svou špatnou  přístupnost vedla původně příjezdová  cesta  průchodem  a  branou  v  domě  čp. 300 v Židovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou. Hřbitov má nepravidelný tvar,  po délce  měří kolem  100 m,  na šíř  asi 40  m; při vstupu v jihozápadním  rohu stávala  márnice, po  níž dnes  zbyly jen  stopy. Hřbitov býval obehnán asi 120 cm vysokou zdí z kamenných kvádrů, jež byly vždy  zhruba po 4  m zpevněny zděnými  pilířky, cihlami, koruna zdi  byla kryta  betonovou deskou.  Ohradní zeď  je na  jižní straně z části  pobořena,  v  severní  části  chybí  úplně.  Dolní  třetina pohřebiště  je dnes  dokonce částečně  ohrazena ostnatým  drátem pro pastvu ovcí.

Na  ploše  hřbitova  se  nachází  přes  200  náhrobků, přičemž nejstarší dochovaný  kámen pochází z  roku 1674, poslední  pohřeb se zde  konal v  roce 1942.  Náhradní kameny  jsou osazeny především ve směru sever - jih nápisem k západu, novější náhrobky jsou rozmístěny volně  mezi staršími,  materiál je  především pískovec  a žula, méně vápenec a mramor, nové náhrobky jsou hlavně žulové. Typologicky jsou náhrobky zajímavé: vedle běžných stél zakončených různě profilovaným zakončením a téměř bez výzdoby z 18. století, mimo to bohatě členěné a plasticky  provedené  náhrobky  mušlovitou  a volutovitou výzdobou v kontuře.  V reliéfní  výzdobě nalézáme  poměrně četnou  symboliku. Časté  konvice (levitská  souprava) a  věnce, též  korunu, žehnající ruce Kohenů,  Davidovu  hvězdu,  jelena  s  dvěma  stromy. Novodobé náhrobky  jsou  většinou  pokáceny  a  zřejmě jich  již  dost chybí v důsledku  krádeží; v  roce 1948  byl navíc  židovský hřbitov vážně poškozen  vandalským útokem  zdejší  školní  mládeže.  Část  plochy hřbitova je zatravněna, jinak zde  hojně rostou keře a stromy (akát, líska, borovice, thúje).

Po dlouhých letech pustnutí a  chátrání vykonali koncem 80. let a počátkem 90. let kus poctivé  práce na zvelebení brigádníci. V 90. letech byl právem koryčanský židovský hřbitov zařazen mezi kulturní památky chráněné státem.