Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie

Z HISTORIE NAŠEHO KRAJE

Historický vývoj  města Koryčany, Cimburku a okolí

[Hrad Cimburk]Nejstarší psané zprávy, které se přímo dotýkají našeho kraje, jsou teprve z roku 1131. V té době vládl českým zemím nejmladší syn Vratislava II. Soběslav I.. Krajina kolem dnešních Koryčan tehdy náležela ke kraji arcijáhenství břeclavského. Dějiny města Koryčany spadají určitě do mnohem dřívějších dob, než praví nejstarší dochované záznamy. Jisté je, že ve 14. století se nemalou měrou o stavební a kulturní rozvoj našeho města zasloužil Bernard zvaný z Cimburka, který se svou druhou manželkou Sabinou z Koryčan vyženil zboží koryčanské a dostal krajinu nedaleko Koryčan, kde si v chřibských horách po roce 1320 postavil jiný hrad – Nový Cimburk. Bernard dostal krajinu okolí Koryčan náhradou za hrad „starý“ Cimburk nad Trnávkou u Moravské Třebové.

Po Bernardovi z Cimburka, jehož smrt je datována po roce 1351 přešel hrad na jeho vnuka Ctibora Tovačovského. Ten držel Cimburk 7 let a prodal jej roku 1358 spolu s městečkem Koryčany, koryčanskou farou a statkem ve Střílkách za 3600 kop pražských grošů markraběti Janu Jindřichovi, synu Jana Lucemburského.

Po smrti Janově vlastnil Cimburk jeho nepříliš úspěšný syn Jošt. Jošt spolu se svým bratrem Prokopem (bratr Jan Soběslav byl předurčen k významné církevní kariéře) prosazovali stále více moravské regionální zájmy a nezávislost na pražském centru. Jošt se z finančních tísní dostával prodáváním zeměpanských statků. Nakonec prodal před rokem 1398 i Cimburk – Čeňkovi z Drahotuš.

Teprve za Čeňka byla zahájena další výstavba hradu. Bylo vystavěno vnější opevnění a místnosti v prvním patře hradního paláce. Předhradí  bylo  rozšířeno  pásem  vnějšího opevnění, které obepínalo původní hrad. Úpravy paláce spočívaly ve výstavbě rohového sálu v  l. patře na  severovýchodní a jihovýchodní  straně. Vedlejší místnost byla na severozápadním průčelí opatřena arkýřem.

 Po Čeňkovi z Drahotuš vlastnil Cimburk nějaký čas  Vok mladší z Holštejna. To  už bylo za  husitských válek. Jakým  právem držel Vok mladší z  Holštejna  panství  Cimbursko  -  Koryčanské, není známo. Pravdou ovšem je, že spor  o Cimburk proti  Čeňkovi vyhrál. Vok  se mimo jiné  hojně účastnil domácích  válek, vzniklých z  nepřátelství mezi členy Lucemburského rodu. Roku  1415 nalézáme jeho  jméno mezi zápisky valného  sněmu pánů českých  a moravských, který  se konal v Praze. Téhož roku podepsal a  pečetil odpovědný list,  jímž česká a moravská šlechta nesouhlasila s Husovým  upálením v Kostnici.   Pět let poté táhl Vok mladší s jinými moravskými pány po Zikmundově boku osvobodit  Vyšehrad.  Bitvy na  Vítkově  se  zřejmě už nezúčastnil. Záznamy praví, že zemřel týden před bitvou.

Koncem  15.  století  (roku  1490)  se  držitelem panství stává František Mikuláš  z Háje. Po  roce 1450 seděl na Cimburku Jaroslav z Lomnice,  loupeživý rytíř,  který prý  odváděl poddané  z blízkého okolí na svůj hrad.

Roku 1500 postoupil  Vladislav Jagellonský,  který tehdy vládl českým  zemím, městečko  Koryčany a Cimburk se  vším příslušenstvím bratrům Vilémovi a Přemkovi z Víckova. Po dvou letech přešlo panství opět na  Františka Mikuláše z  Háje a jeho  bratra, kteří roku  1524 postoupili hrad  Cimburk, Koryčany s  mýtem, farou, dvorem,  vesnicí Lískovec  a pusté  osady Černíkovice  a Vážany  s dvorem  Vilémovi z Víckova. Roku 1530 Vilém koupil od Pročkových ze Zástřizel Blišice s dvorem  a  spojil  je  s  panstvím  Koryčanským. Koncem 50. let 16. století  prodal Jan  Ždánský ze  Zástřizel Vilémovi část Mouchnic  s mýtem. Druhá část Mouchnic náležela od roku 1510 Bučovicím.

 Za  Viléma  z  Víckova,  který  byl  velmi  dobrým  hospodářem, starajícím se  o výnos svého  panství, proběhly také  mnohé stavební úpravy Cimburku. Vjezd do hradu  byl z bezpečnostních důvodů umístěn na severní stranu a opatřen dvěma branami. Bývalý most byl zmenšen a zastavěn baštou.
Koryčany mívaly již v 16. století farní školu, čemuž nasvědčuje i křestní zápis z  roku 1670,  v němž  se připomíná  rektor Andreas Dudecius a jeho manželka Dorotka.

Roku 1570 koupil panství maďarský velmož Gabriel Majláth, hrabě z Faragoše, který byl roku 1567  přijat za obyvatele země a poslední vůlí  poručil majetek  své manželce   Anně Bánffy  z Dolní  Lindvy k doživotnímu užívání.  Roku 1588 bylo  panství Anně Bánffy  připsáno. Téhož roku koupila od Mikuláše  staršího Kobylky z Kobylí tvrz, dvůr a osadu Jestřabice  s farou. Zanechala oba  statky dvěma dcerám Anně a Aleně  a  odstěhovala se  do  Koryčan  do zámečku, pozdější farní budovy. Anna postoupila roku 1603 svou část majetku Aleně, která obě části spojila v celek.

Po smrti  Alenině v roce  1611 připadlo panství:  hrad Cimburk, Koryčany, tvrz,  dvůr, fara, pivovar,  mýto a příslušenství,  statek Jestřabice,  ves,  fara,  vinohrady  za  38  000  zlatých moravských Gabrielovi Horeckému z Horky, jehož  rodiči byli Jan Horecký z Horky a Anna Majláthová.

Roku  1622 následkem  války ležely  grunty zcela  pusté a mor v roce 1645 zkázu dovršil, takže zde  zbylo v roce 1656 jen 28 starých usedlíků, 17 nových, 3 domy polopusté a 82 úplně pustých.

V okolí zaniklo i mnoho  osad, např. za válek Matyáše Uherského proti králi  Jiřímu z Poděbrad  zanikly Černíkovice, rovněž  Vážany, Lhota Blišická, Vršava a další.

Roku  1658 zemřel  Gabriel Horecký   z Horky  a jeho  tělo bylo pochováno v koryčanském kostele v hrobce pod hlavním oltářem. Statky zdědil   syn  František,   který  koupil   Březolupy,  Pohořelice  a Zborovice. Jeho manželkou byla Markéta hraběnka Serenyová. František svobodný pán  z Horky byl  též hejtmanem hradišťského  kraje. Zemřel roku  1665 a  poslední vůlí  odkázal majetek  svým synům  Gabrielovi Františkovi, Janovi  a  Maxmiliánovi   stejným  dílem.  Při  dělení dědictví  dne 19. ledna 1677  převzal statky  nejstarší syn Gabriel František   Horecký,  potomní   hejtman  hradišťského   kraje.  Jeho manželkou  se stala  Anna Marie Františka Horecká,  rozená hraběnka Kolovratová a později její syn Antonín Emerich Horecký.

[Koryčanský zámek]Rod  Horecký si  oblíbil zdejší   kraj a  snažil se  zvelebit a povznést  panství. Na  počátku 18.  století byl  vystavěn koryčanský zámek. V roce 1709 je hrad Cimburk uváděn již jako opuštěný. Horečtí hodně stavěli a zadlužili se tak, že velká část koryčanského majetku byla  prodána dne  23. 5.  1718 za  115 500  zlatých rýnských  Marii Regině Bartoletti,  svobodné paní z  Barfeldu. Ta totéž  prodala dne 30. 9. 1753 za 187 200 zlatých rýnských a 500 dukátů spolu s dalším majetkem  Antonínu Emerichu Horeckému, jehož  ustanovila Anna Marie Horecká,  rozená  Kolovratová poslední  vůlí  univerzálním dědicem. Antonín Emerich  Horecký prodal celý statek  Karlu Josefu svobodnému pánu Gillernů za 164 000 zlatých rýnských.

Poslední  vůlí   odkázal  A.  E.  Horecký   farnímu  kostelu  v Koryčanech  2000  zlatých,  kostelu  sv.  Anny v  Jestřabicích  500 zlatých, zrušil zámeckou kapli a bohoslužební nádobí, roucha a mešní knihu daroval  kostelu v Koryčanech.  Univerzálním dědicem ustanovil svého 12-tiletého synovce Jana Hieronyma Horeckého.

Svobodný pán  z Gillernu jmenoval  poslední vůlí svou  manželku Marii  Josefu Fallnerovou  doživotní uživatelkou  panství a  po její smrti odkázal je  svému ujci c. k. hejtmanovi  Christiánovi svob. p. Gillernovi, který  podle své poslední vůle  odkázal statek své dceři Marii Josefě sv. paní Bellinghausenové - Münch z Bellinghausen. Tato jmenovala poslední  vůlí svého manžela Konstantina  svob. pána Münch - Bellinghausena uživatelem panství  a dědici  své syny Konstantina a Josefa.  Dne  9.  května  1826  převzal  koryčanské  panství podle smlouvy Konstantin svob. pán z Bellinghausenu, vyplativ svému bratru Josefu podíl 210 zl. konv. m..

Roku  1846  prodal  dosavadní  majitel  panství  svobodnému pánu z Rotschildů. Tehdy patřilo panství 6638 jiter a 116 čtverečních sáhů.

Svobodný pán  Rotschild však dlouho  panství nepodržel. Prodal  je roku  1851  za  450  000  K.  M. velkoprůmyslníkům bratrům Vilémovi Figdorovi a  Hermanovi Wittgesteinovým. Za  tohoto  majitele se usadili v Koryčanech  bratři Thonetové  a postavili  továrnu na  ohýbaný nábytek.

Roku  1863  prodali  bratři  Wittgensteinové koryčanské panství hraběti Trauttmannsdorfovi  -  Weinbergovi za  950  zl. r. m. Tento postoupil   roku   1896  všechno  svému   synovi  hraběti  Karlu   z Trautmannsdorfu - Weibergu.

Roku 1899  prodal hrabě Karel  koryčanské panství i  s vnitřním zařízením  zámku Ludvíku  Wittgensteinovi, synu  shora zmíněného  H. Wittgensteina za 2 000 000 K.

Po smrti Ludvíka Wittgensteina dne  23. 5. 1925 zdědily panství či správněji  velkostatek koryčanský jeho dcery,  které adoptoval, a to  slečna  Marie  Salzerová  -  Wittgensteinová  a její sestra paní Hermína Marešová - Wittgensteinová rozená Salzerová.

Cimburk v  době vlastnictví pánů z  Horky začal pomalu chátrat. Horečtí přesídlili do Koryčan, na Cimburku bydlelo jen služebnictvo. Nikdo  se nesnažil  Cimburk udržovat.  Z tohoto  důvodu hrad  pustl, hlodal na něm zub času. Střechy  i stropy se začali propadat, zdi se bořily. Hrad se stal zříceninou.

 Koryčanský zámek  měl jiné osudy.  Po osvobození Československa se budova  zámku  stala  vlastnictvím  státu.  Rozsáhlý  objekt byl několik let využíván pro místní  účely. V roce  1945 - 1946  byly v zámku  ubytovány jugoslávské  děti po  padlých partyzánech. Dočasně byla  v  zámku umístěna  knihovna,  mateřská  škola,  obřadní  síň, zvláštní škola  s internátem. Údržba rozsáhlého  zámku byla nad síly a možnosti jakékoliv místní instituce, a tak až do roku 1955 sloužil zámek  jako skladiště  textilu.
Na   sklonku roku  1955 a  v jarních měsících roku 1956 byla budova adaptována pro školní účely. Dne 20. dubna  1956 byla  slavnostně otevřena  učňovská škola  obchodní pro výuku prodavačů obuvi  z Čech, Moravy i ze  Slovenska.

Významným předělem  v historii Koryčan se  stal rok 1960, který na základě nové územní organizace státu začlenil Koryčany do okresu Kroměříž. Zanikl  maličký okres Kyjov,  v jehož rámci  byly Koryčany svou velikostí,  společenským,  kulturní  a  hospodářským  významem jednou z nejvýznamnějších obcí po okresním městě Kyjov.


Dnem 1. ledna 1967 byly Koryčany Usnesením rady Krajského národního výboru v Brně povýšeny na město.

Dnem 1. srpna  1976 se bývalé obce Jestřabice  a Lískovec staly součástí Koryčan jako místní části města.

    

Odkazy