Zámek Koryčany

Zámek ve své dnešní podobě není dílem stavebně jednotným ani výtvorem jedné doby.   

Podnětem ke zřízení stálého panského obydlí byla značná odlehlost a i nehostinnost obytných prostor hradu Cimburka.  V roce 1611 se v Koryčanech poprvé připomíná panské obydlí na kopci za farou. V roce 1631 u něho stávala také kaple. Pro své větší rozměry byla tvrz nazývána v 17. století i zámkem, mimo jiné i proto, že Koryčany se staly střediskem cimburského panství.

Ale v této podobě tvrz nakonec jako panské sídlo nevyhovovala. Proto dal někdy po roce 1677 František Gabriel Horecký vybudovat na jejím místě barokní zámek, skládající se ze dvou křídel, z nichž jedno bylo obráceno proti městečku a kostelu. Kromě hospodářských a kancelářských místností v něm bylo jen několik málo obytných pokojů. Zámek byl rozšířen až po 100 letech za Kristiána z Gillernu, kdy bylo připojeno třetí křídlo s balustrádou, obrácenou k východu.

Současně byl upraven hlavní vchod do zámku doplněný Kristiánovým erbem a ozdobený květinovými závěsy. Tím stavební vývoj koryčanského zámku skončil. Další úpravy se týkaly už jen nejbližšího zámeckého okolí, byla zřízena okrasná zahrada a anglický park.

Smíšená zahrada zelinářská, ovocná i okrasná byla u zámku již kolem roku 1718. Jednotlivé  části byly od sebe odděleny alejemi lip či jírovců. Ještě v 18. století zde byly významné okrasné zahrady. Na parter před jižním průčelím navazovalo dvojramenné zámecké schodiště, tato partie měla osovou alej navazující na osu další aleje lip přiléhající k oboře. Celá dispozice kontrastovala hned od svého vzniku s divokým terénem východně ležící rokle s potokem.

Jistý podíl na této proměně měla Kristiánova dcera Marie Josefa, provdaná za Konstantina z Münch - Belinghausenu. V letech 1848 - 1851 vlastnil přechodně koryčanský zámek Saloman Rotschild a po něm Vilém Figdor a Heřman Wittgenstein.

Vlastní parter zahrady byl asi v polovině 19. století upraven a pozměněn v přírodně krajinářském slohu. Dnešní vstupní partie mezi silnicí a zámkem byla tedy dříve pravidelně řešena, kdežto dnes je volně osázena (hlavně keři) a navazuje po pravé straně na rozlehlejší, přírodně krajinářskou část, kde zase naopak převažuje stinné stromové patro nad menšími palouky. Ústředním, ještě barokním motivem je středová, přímá kaštanová alej, která stoupá mírně po návrší a je po obou stranách doprovázena buď víceméně lesními porosty, nebo menšími trávníkovými plochami. Většina cennějších dřevin roste v bezprostředním okolí zámku a jsou zpravidla mladšího data. Celková rozloha zámeckého parku je 2,8 hektaru.

Mezi významnější dřeviny nacházející se v parku patří některé jedle, smrky a zeravy. Nelze přehlédnout obrovský červenolistý buk, žlutolistý trnovník, statný břek, převislou višeň křovitou a chloupkatou.