Město Koryčany  - Oficiální internetové stránky

Historický vývoj místní části Blišice

 

 

Blišice  -  de  Blissicz  1358,  de  Blyssicz  1391, Blyssycz a Blissicze 1406, podle osobního jména  Blih, Bleh - jsou stará osada, rozložená na návrší.

    

 

   Blišice  bývaly  za  starodávna  samostatným  statkem.  Ve  14. století se tu  připomínají dva dvory a tvrz,  která později zpustla. Roku 1530 tu byl jeden dvůr.  Výše nad obcí je položen bývalý panský dvorec,  který byl  částí koryčanského  velkostatku a  roku 1921 byl zabrán  i  s  polnostmi  pro  pozemkovou  reformu. V restitucích byl majetek bývalého panského dvoru vrácen původním majitelům.

    

   Na  okrouhlé  návsi  býval  rybníček.  Nad  horním koncem je na skalce zděná zvonice se zvonkem z  roku 1895.

    

   Na staré obecní pečeti je hrozen,  dva nože a radlice s nápisem "Dedina Blišice". Pečeť byla kulatá, železná.

    

   Podle jména této obce se kolem roku 1322 psal břeclavský sudí Mikuláš, kolem  roku 1341 nějaký  Adam, v roce  1358 patřila tvrz  k podílu Vojslava z  Blišic. Další zmínka o Blišicích  je z roku 1406, kdy se  majitelem celé obce stává  Aleš, zvaný Bystřice z  Ojnic a v roce 1412 Proček  z Ježova. Po jeho smrti získal  zboží Jan Kužel ze Žeravic a  v roce 1447  jeho bratranec Zich.  V té době  se však již nemluví o tvrzi, ale o tvrzišti.

    

   Do roku 1530  se vystřídalo v držení vsi  mnoho rodů, toho roku připadly  Blišice  s  dvorem  držiteli  Cimburka  a Koryčan Vilémovi rytíři z Víckova. Od té doby  se Blišice účastní stejných osudů jako Koryčany.

    

   Po třicetileté válce (v roce 1656) měly Blišice 16 domů pustých a 4 osedlé. Velikost obce činila tři lány.

    

   V osadě Lhota,  která ležela   vedle Blišic  a zanikla  v době 30-tileté války,  se usadili v opuštěných  domcích blišičtí osadníci Jan Čička  (v r. 1665),  Jan Turan (v  r. 1667), Jan  Slezáček (v r. 1668). Usadili se zde proto, že jejich domy v Blišicích byly zničeny a oni neměli kde bydlet. Blišická Lhota zůstala pustá a později byla připojena k Blišicím.

    

   Kolem  roku  1680  dal  majitel  koryčanského  panství  Gabriel František svobodný  pán Horecký z  Horky na Blišicku  v polních tratích Horka  a Vysoká  na  Blišicku  založit vinohrady.  Jednotlivé dílky, zvané achtele byly jak poddaným  tak cizopanským prodávány po 25 zl. mor., později  byly achtele prodávány  levněji. Z konce  80. let 17. století pochází zvláštní, účelně  založená kniha (na způsob dnešních pozemkových knih),  v níž kromě  seznamu držitelů vinic,  kupní nebo prodejní ceny, změny vlastnictví  bylo zapsáno, kolik vinohradů obec má.  Vrchnost dávala  vinohrady poddaným  vlastním i  cizopanským do bezplatného užívání na několik let.

    

   Horka byla rozdělena na 26 achtelů. Vysoká byla rozdělena na 40 achtelů,  z  nichž  33  bylo  rozprodáno.  Majiteli  achtelů  v obou vinohradech byli  občané blišičtí, vrchnost,  koryčanský farář Jakub Hassal, lidé z Koryčan, Mouchnic, Dobročkovic, Kožušic a Střílek. V Koryčanech a Lískovci vinohrady  nebyly, jen v Jestřabicích a Blišicích.

    

   V  souvislosti  se  správou  blišických  vinohradů bylo užíváno "Právo   horenské  fuglštenské"   markrabství  moravského.  Úředními osobami horenského práva byl  horný (prekmistr) a horníci (konšelé). Blišické právo horenské se scházívalo dvakrát  do roka - v neděli po sv.  Jiří  a  v  neděli  před  nebo  po  sv. Vavřinci. Setkání práva horenského  mohlo  být  odkládáno  jen  držitelem  panství. Vrchnost dostávala  v Blišicích  po vyjití  bezplatné lhůty  obyčejný desátek zemní, každý desátý máz vína a  zemního z jednoho achtelu šest a půl mázu  vína.  Bylo  tedy  v  zájmu  vrchnosti  chránit vinohrady před škodami.  Sousedům blišickým  příslušela tzv.  pořádka, podle  které každý soused jeden  po druhém (až na něj přišla  řada) mohl v měsíci listopadu, prosinci  a lednu prodávat  víno vypěstované ve  vlastním vinohradě do  Koryčan a ostatních  osad koryčanského panství.  Jinam víno prodávat nesměli. Poklesky proti horenskému právu byly trestány přísně a  krutě. Pokuty a  tresty se nevztahovaly  jen na lidi,  ale i na zvířata.

    

   Horenské  právo  trvalo  až  do  roku  1754, kdy bylo nahrazeno všeobecným zřízením pro vinné hory v markrabství moravském. Blišické vinohrady   se  dlouho   neudržely,  příčinou   jejich  zániku  bylo nepříznivé, chladné podnebí, které pěstování vinné révy nesvědčí.

    

   V Blišicích  robotovalo 24 čtvrtláníků a  2 podsedníci. Platili o sv.  Jiřím a  o sv.  Václavu úrok,  dávali slepice  a vejce,  ženy předly panskou přízi a robotovaly 3/4  roku týdně ze čtvrtlánu 3 dni dvouspřežně od sv. Jana do sv. Václava 6 dní.

    

   Roku 1793  bylo v Blišicích 43  domů, 44 rodin, 215  obyvatel a 110 jiter prostřední půdy.

    

   Roku 1838  měly Blišice 70 domů,  391 obyvatel (184 mužů  a 207 žen). 

 

   Desátek odvedlo  naposled v  roce 1849  24 čtvrtláníků  po 31 snopech žita a  po 31 snopech ovsa; 2 podsedníci  po 15 snopech žita a po 15 snopech ovsa ročně.

    

   V  letech 1875  až 1895   ještě existovala  v Blišicích  pec na smolu. Dříve byla v Blišicích výroba kolomazí.

    

   V roce  1880 bylo v Blišicích  96 domů a 474  obyvatel.

 

   K 30.11.1996 tu žilo 216  obyvatel v 140 domech.

    

   Při stavbě  silnice z Koryčan  do Blišic v  letech 1898 -  1899 bylo  při kopání  v kopci  nalezeno mnoho  lidských kostí  a zbraní. Jednalo se o pozůstatky padlých při boji za francouzských válek.