Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Zaniklé osady na Koryčansku

Mnozí z  Koryčan, hlavně starší zemědělci,  znali a znají dosud názvy  mnohých  polních   tratí,  jež  v poslední době ztrácejí své někdejší  rozlišovací opodstatnění  a mizí  tak i  pozvolna z vědomí lidí.  A právě názvy některých  polních tratí  jsou dosud průkazným svědectvím bývalé  existence osad, jež  před staletími vznikly  i na nynějším katastru Koryčan.

 

Platí  to v  prvé řadě  o osadě  Vážany, kterou  dosud připomíná název polní tratě Vážansko. Osada ležela jižně od Koryčan v prostoru mezi  městečkem a  Koryčany a  Jestřabicemi po  levé straně  nynější silnice  vedoucí  z Koryčan  do  Jestřabic.  Vážany, jak zněl název osady, příslušely k hradu Cimburku. Ve vsi byl dvůr ještě koncem XV. století.  Zánik Vážan  lze  s  největší pravděpodobností  zařadit do období  válek   husitských, případně  ještě  o   něco  později,  do neklidných  dob  válek  česko  -  uherských,  do  druhé poloviny 15. století.

 

Jako  další   osada  na  Koryčansku   se  uvádějí  Černíkovice. Rozkládala se  na pravém břehu Stupavky, na okraji svahu směřujícího od  bývalého   Baka  k  Blišicím.  I   Černíkovice  tvořily  součást příslušenství hradu Cimburku. U Černíkovic se nacházel jeden z osmi rybníků  v  povodí  Stupavky  na  Koryčansku  - Černíkovský rybník a blízko  něj   pak  stál  mlýn  téhož   jména.  Dodnes  se  zachovalo pojmenování blízkého  prostředí Nade mlýnem. I  tato osada zanikla v XV. století.

 

V  katastru  bývalé  obce  Blišice  je  nutno uvést osadu Lhota (Blišická Lhota).  Ležela v místech polních tratí Přední vinohrad a Lasček, v  místech, kde byl  na sklonku 17.  století zřízen blišický dvůr.  Osada se sloučila s  Blišicemi počátkem  druhé poloviny  XV. století.

 

A  ještě k  otázce, proč  některé osady  poměrně brzy  zanikly. Přirozeně, že  u některých to  byl přímý důsledek  válečných poměrů. Nebyl to  však jediný a  rozhodující důvod. Mnohdy  to byly i  zcela nevyhovující poměry  místní, jež znemožňovaly  trvalé osídlení. Bylo tomu tak zvláště u osad vzniklých  ve XIII. století, kdy feudálové v honbě  za  zajištěním  mnoha  výhod  z  většího  počtu osad a jejich obyvatelstva zakládali  osady i tam,   kde chyběly často  i základní podmínky pro  únosnou existenci zakládané osady  (nedostatek pitné i užitkové vody, příliš těžké  podmínky pro obdělávání půdy apod.).